„Sedím večer za stmívání, Vždyť ona chce býti šťastná,s radostnou myšlenkou snít, zdravá veselá máma,
vesmírné lodě tak spatřit co děti na povrchu nosí,
kontakt světelný mít. všechno krásné jim zde dává.
Tu mi cosi hlavu zvedá
oči správně směruji,
s otevřeným srdcem se dívám
letící světlo sleduji.
Velká radost mne jímá,
vždyť tam jsou lidé, jako my !
Na obloze, jež se stmívá,
Zářivý objekt sleduji.
Letící hvězda je naše světlo,
to my proudy lásky dáváme,
tvé srdce upřímně laskáme,
aby tě nikdy nebolelo.
Já cítím krásný pocit v těle
v srdci láska tak hřeje,
tu světlo se mocně rozsvítí
blahem lásky jsem celý v nebi.
Jak mocná síla láska je,
ten zážitek se popsat nedá,
vědomí Jednoty, rodiny mi plá,
jak luční kvítí spolu se raduje.
Tam vysoko na noční obloze
vnímám lodě vesmírné,
uvnitř radost a pomoc panuje
zářící bytosti u monitorů, důstojné.
To my stále dnem i nocí
ve statisících lodích nad vámi bdíme,
aby nikdo tvou lásku nenarušil
pomoc proudy lásky, radou dáváme.
Vždyť jsme vaši bratři, sestry,
od nepaměti, co Vesmír je,
ty rozpomínáš si lásku naši,
Domova pravého, jež v nebi je.
My z domovských planet přilétli,
na pozvání matky Země,
to lidé nevědomí jí ublížili
láskou ji nyní léčíme.